Na Dominikánském náměstí v Brně by mohla vyrůst socha císaře Josefa II., která původně stála před bývalým Německým domem. Architekti se ale na vhodnosti nového umístění neshodnou.
Osvícený Habsburk a svérázný císař Josef II., který zrušil nevolnictví a spoustu klášterů, cestoval inkognito po své říši a v českých zemích mluvil s lidmi jejich mateřštinou, měl v Brně svůj velký fanklub, hlavně z řad Němců. Ti mu v 80. letech 19. století postavili monumentální pomník na Moravském náměstí. Nepřečkal však zrod Československa.
Teď má šanci se vrátit. Ne sice na původní místo, ale před Novou radnici.
„Brno-střed usiluje už delší dobu o jeho návrat do centra. Chceme využít toho, že náměstí před Novou radnicí čeká letos oprava, a jsme přesvědčení, že by to bylo důstojné místo pro takovou osobnost," vysvětluje architekt a radní městské části pro rozvoj Petr Bořecký (ANO).
Rada už záměr schválila, Bořecký oslovil Kancelář architekta města a chystá se na jednání s ministerstvem zdravotnictví o navrácení nebo dlouhodobém zapůjčení sochy. Ta je totiž už roky umístěna v zahradě černovické psychiatrické nemocnice.
Ve hře jsou i další části pomníku. „Patří k němu dvě menší postranní postavy – Obchod a Tolerance, které vlastní město a jsou umístěné v parku Lužánky, takže získat je není problém, podstavec je ale zbořený. Ten by bylo potřeba vyřešit," poznamenal Bořecký.
Z původního místa císaře strhli legionáři
Památník od Antona Breneka měl pohnutý osud. Hlavně pak jeho 3,7 metru vysoký bronzový protagonista. Jako symbol habsburské moci ho při prvním výročí vzniku Československa roku 1919 strhli čeští legionáři.
Nějakou dobu ležel zakopaný na jatkách v Křenové, pak se dostal do zahrady brněnské fakulty architektury a po rekonstrukci černovické psychiatrie do jejího parku. Josef II. se totiž zasloužil i o zlepšení péče o lidi duševně nemocné.
Další sochy skončily v Lužánkách, jejichž založení císař inicioval. Památník měl „v kohoutku" zhruba 9 metrů, a pokud se znovu zrodí, dosáhne k oknu prostředního patra brněnské Nové radnice.
Právě to ale popudilo tvůrce původní studie rekonstrukce náměstí architekta Petra Hrůšu. „Je to zvěrstvo. Ta socha se sem vůbec nehodí. Potřebuje prostor," rozčiluje se Hrůša. Ten se přimlouval za návrat sochy už v roce 2005, ale na Moravské náměstí. „Sousoší je nádherné a Josef II. byl velký panovník. Brno si ho určitě zaslouží, ale ne na Dominikánském náměstí a ještě na kopci, což sochu opticky zvětší," míní Hrůša.
Brno je plné slavných osobností
Podle architekta KAM Davida Mikuláška, který má na starosti veřejný prostor, naopak náměstí potřebuje vertikální prvek. „Náměstí Svobody má mariánský sloup, Zelný trh Parnas, jen Dominikánskému náměstí takový prvek chybí. Původně se uvažovalo o kašně, ale nakonec jsme usoudili, že by místo neozvláštnila. S vodním prvkem počítáme před kostelem, kde byla původně kašna se sochou Venuše," vysvětlil.
Město se už delší dobu snaží na veřejná prostranství umísťovat sochy slavných osobností, které mají spojitost s Brnem. Na Malinovského náměstí u Mahenova divadla, které elektricky osvětlil sám Tomáš Alva Edison, stojí plastika ve tvaru žárovek. Wolfgangu Amadeu Mozartovi je věnovaná socha balancujícího „artisty" u Reduty, v níž geniální hudebník koncertoval jako dítě po Vánocích roku 1767.
Socha markraběte Jošta Lucemburského na dlouhonohém koni od Jaroslava Róny opanovala prostor u kostela svatého Tomáše. Slavný básník Jan Skácel má obří „hlavu" v parku pod Špilberkem a během dvou let díla doplní sochy architekta Adolfa Loose u hotelu Continental nebo pátera Martina Středy před jezuitským kostelem v Beethovenově ulici.
V „pořadí" je i první významná žena – císařovna Eliška Rejčka, manželka Václava II., která založila cisterciácký klášter na Starém Brně.
