Vážení čtenáři, nikdy jste se neměli líp. Tato slova vám říkají ekonomové snad každý den. Mnoha lidem se to však neposlouchá dobře. Patří mezi ně i obyvatelé Karlovarského kraje, kteří pracují za nejnižší mzdy v zemi. Lidé proto odcházejí za lepším jinam - a kraj se vylidňuje. Z jeho mapy defacto mizí jedna vesnice ročně.
Pracovních příležitostí je v Karlovarském kraji málo a mzdy jsou nejnižší v zemi. Stovky lidí ročně odcházejí z regionu natrvalo – do Prahyi jiných českých měst, často do Německa. Místo nich přicházejí pracovníci z Východu. Zůstávají jen staří. Úbytek obyvatel je kvůli tomu nejvyšší v Česku. Obce a města s neblahým trendem bojují, lákají nové obyvatele na různé výhody. Nic však nepomáhá.
Nebudu za blbečka
„Do Německa jsem odešel pracovat před pěti lety. Požadovali jsme zvýšení platu, ale vedení společnosti nám vzkázalo, že nás klidně vyhází a lidi z Východu budou za naší mzdu rádi," popisuje zlomovou situaci Tomáš Pospíšil z Chebu, který se živí jako profesionální řidič.
„Dlouho jsem odmítal odejít, protože se o Němcích ví, že si z cizinců dělají onuce. Kdo se narodil na východ od Německa, není pro ně rovnocenný partner. Najednou jsem se ale cítil jako blbeček i tady. Tak jsem si řekl: Jestli mám být za blbečka, tak ať mi to za to finančně stojí."
Stěhování národů
Nejvyšší poptávka je v Německu po elektrikářích, elektromontérech, elektromechanicích, dělnících a instalatérech, řidičích kamionů nebo třeba číšnících.
Irena Prošková z Aše se v Česku jako servírka živila dlouhá léta. „U nás dostanete nejnižší možný plat, protože zbytek vám mají dorovnat dýška. Když se u nás snížily personální stavy, řekla jsem si: A dost. Nedostanu přece infarkt kvůli několika tisícovkám."
Odešla za lepším do německé fabriky. „I když oba s manželem pracujeme za hranicemi, kvůli dětem bydlíme stále tady v Čechách." Podle jejího názoru stojí za celým problémem neochota zaměstnavatelů zvedat mzdy.
„Máme tu vlastně takové stěhování národů. My ze střední Evropy odcházíme na Západ a k nám přichází lidi z Východu." Také třicátnice Lenka poměrně dlouho váhala, zda Karlovy Vary opustit a jít za štěstím jinam, ale nakonec se přece jen rozhodla a zamířila do Prahy.
„V Karlovarském kraji jsou nejnižší mzdy v Česku, za stejnou práci dostanu v Praze mnohem lépe zaplaceno. A kvalitních pracovních příležitostí je tady mnohem víc. I možností, jak prožívat volný čas," vysvětlila, proč už dva roky žije v hlavním městě. „Zpátky už se nikdy nevrátím," dodala.
Odchod lidí negativně pociťují zaměstnavatelé. Například výrobce lehkých stavebních materiálů Lias Vintířov. „Sehnat kvalitní lidi pro náročnější profese není snadné. Je to doslova boj o každého člověka na trhu práce. Teď se nám například podařilo přetáhnout celou rodinu z Beskyd, což považujeme za úspěch," uvedl ředitel společnosti Rudolf Borýsek.
Podle podnikatelů je to složitá situace. „Když má bezdětný zaměstnanec plat 20 tisíc hrubého, nevydáme za něj jen tuto částku. Firmu stojí dalších takřka 11 tisíc korun na odvodech státu," vysvětluje jeden z karlovarských hoteliérů. Své jméno si nepřeje zveřejnit, nechce veřejně přiznat, že řeší nějaké problémy.
„Navíc musíme pravidelně investovat do modernizace vybavení a svou roli hraje i cenová válka na ubytovacích portálech a různých slevových portálech. Kdo je drahý a nabízí i nadstandardní služby, má v dnes prostě smůlu," uzavírá poznámku o stavu na trhu s ubytováním.
Problémy mají i města
Podle bývalého primátora Karlových Varů Petra Kulhánka lze zabránit tomu, aby lidé z kraje odcházeli do jiných regionů Česka. „Třeba tím, že se v Karlových Varech otevře veřejná vysoká škola. Ale asi těžko dokážeme zařídit, aby se lidí rodilo více, než umíralo. Což je v poslední době jeden z důvodů, proč obyvatel ubývá," uvedl. V čele krajského města stál Kulhánek osm let.
Během jeho posledního volebního období klesl počet obyvatel lázeňské metropole pod hranici 50 tisíc. Jako první to „odneslo" zastupitelstvo. Počet jeho členů musel být podle zákona snížen z osmatřiceti na 35.
Karlovy Vary, které i navzdory vylidňování stále zůstávají statutárním městem, se v minulých letech snažily nepříznivý trend překonat. Například lákaly okolní obce, aby se k nim připojily. Bez úspěchu. Odliv lidí se snaží zastavit i menší města – například příhraniční Kraslice. Dříve v nich žilo přes osm tisíc obyvatel, nyní jen něco přes šest tisíc. Velká skupina místních obyvatel pracuje za hranicemi a obec má obavu, že řada z nich odejde natrvalo.
„Lidem nabízíme příspěvek 50 tisíc korun při výstavbě rodinného domu. Navíc chystáme nové parcely pro stavbu," popsal kraslický starosta Roman Kotilínek způsoby, kterými obec bojuje proti vylidňování. Parcely, které budou určeny především pro rodiny, budují i Mariánské Lázně na Chebsku. Z těch se jen za poslední rok odstěhovaly tři stovky obyvatel.
Příspěvky na děti, lepší zdravotní péče, vyšší mzdy. Zaměstnanci prchají za lepším do Německa
Výraz Kindergeld zná každý Čech, který pracuje v Německu a má doma děti. Jedná se o přídavek, který vyplácí německý stát.
Měsíčně se jedná o částku zhruba pět tisíc korun na jedno dítě, kterou obdrží každý zaměstnanec. Nezáleží přitom na tom, jak vysoký má plat.
Dalším, možná pro někoho překvapivým faktem, je vyhledávání zdravotní péče v Německu. I na ni tam mají čeští pracovníci rovněž nárok. Například obyvatelé Kraslic, kteří pracují za hranicemi, velmi často navštěvují zejména tamní zubní ordinace. Na rozdíl od českých stomatologů se ti němečtí pyšní moderními ordinacemi a v sousedním Klingenthalu je jich hned několik.
Práce u sousedů láká českou pracovní sílu především mnohem vyšší mzdou, než jaká je obvyklá v České republice. Průměrná mzda v Karlovarském kraji nyní přesahuje 26 tisíc korun hrubého, což je o šest tisíc méně, než je průměr republikový. V Německu si zaměstnanci průměrně vydělají 95 tisíc korun.
Češi, kteří pracují za hranicemi delší dobu, začínají hledat i další výhody, které jim tamní systém přináší. Jako důležitý aspekt při rozhodování, zda za prací dojíždět mnohdy až několik desítek kilometrů denně, uvádějí, že je těší právě poskytované sociální jistoty a vysoké příspěvky.
„Kromě těchto výhod je pro mě důležitá i parta lidí, se kterou pracuji. Ta je v pohodě, takže jsem spokojený. Němci viděli, že Češi umějí vzít za práci, prostě makat, a tak nás přijali," uvedl Josef Veselý, který v Německu pracuje čtyři roky ve strojním průmyslu a za prací dojíždí každý den zhruba 30 kilometrů.
