Kam jinam si vyrazit na běžky než do kolébky českého běžkařského sportu v Novém Městě na Moravě? Lyžařské trasy Novoměstska nemají chybu a uspokojí všechny kategorie zájemců o tento skvělý a zdravý sport spojený s poznáváním překrásné krajiny Českomoravské vrchoviny.
Pojmem Novoměstko se v tomto lyžařském příspěvku rozumí jižní část Žďárských vrchů, oblast zhruba meziNovým Městem na Moravě na jihu a Devíti skálami (836 m) na severu, kde se nachází páteřní síť pravidelně udržovaných a velmi oblíbených turistických lyžařských tras.
Vzhledem k vyšším nadmořským výškám tu bývají lepší sněhové podmínky než jinde na Vysočině, nabídka možných tras, okruhů a variant je opravdu nepřeberná, stejně tak možností, kde spočinout a občerstvit se.
Lyžařské Novoměstsko má vlastní webový portál, kde jsou k dispozici čerstvé informace o stavu cca stovky kilometrů lyžařských tras. Je na něm vidět aktuální pohyb rolby v terénu, podle čehož je možné operativně měnit směr putování. Větší informační komfort si lze stěží představit.
Jednu z mála komplikací může běžkařům připravit vítr. Terén je okolo novoměstských tras většinou otevřený, takže přírodní živel má nerušené pole působnosti. Vítr dokáže přes noc všechno zafoukat a kdekoho odradit.
Podmínky mohou být ve větru docela drsné, podobně jako na hřebenovkách vyšších hor. Naštěstí existuje spousta možností, kam se rychle schovat.
Další nepříjemností může být velké množství lidí o víkendech. Ve stopě to ani tak nevadí, ale v hospodách po cestě ano. Získat kolem poledne místo k sezení bývá obtížné a protrpět čas od usednutí po zaplacení vyžaduje obvykle značnou dávku trpělivosti. Pak je samozřejmě dobré zvážit, jestli polední posezení v hospůdce stojí za časové ztráty výletu.
Kde si obout lyže
Kde si nasadit lyže a začít s putováním? Kdo přijede vlakem, tak to má jasné: vystoupí v Novém Městě na Moravě-zastávce a v podstatě hned může skočit do lyžařské stopy. V případě výstupu na hlavním nádraží to šlo dříve taky, ovšem díky rozrůstající se výstavbě rodinných domků je dnes asi 600 metrů jízdy (dříve po louce) znemožněno a musí se jít ke stopám pěšky.
Orientace je zpočátku pro nezasvěcené trošku složitější, nakonec však všechny cesty naberou směr vzhůru na sedm kilometrů vzdálené Tři Studně.
Nové Město představuje nejnižší místo všech tras, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Je nutné jít vytrvale a docela dlouze do kopce, avšak při návratu se zase člověk hezky sveze. Jinde totiž Novoměstské lyžařské trasy moc příležitostí k delšímu svezení nenabízejí. Terén Žďárských vrchů je značně plochý, žádná hluboká údolí ani strmé kopce, jen mírné vlnění. Proto tu také mají začátečníci a sváteční běžkaři zelenou.
Druhým nepsaným východiskem novoměstských lyžařských tras jsou Tři Studně u rybníka Sykovec. Rozprostírají se na náhorních pláních, kam je z Nového Města nutné překonat 150 výškových metrů. Stojí tu několik hotelů a rekreačních zařízení a o víkendu zde parkuje asi nejvíce aut. Pokud si přispíte a přijedete pozdě, místo na parkovišti tu už asi nenajdete.
Ve stopách likérových vánků
Klasický okruh ze Třech Studní směřuje kolem Medlovského rybníka na Kadov. Starobylá vesnička s železářskou tradicí a s typickými horáckými dřevěnicemi je dnes mezi turistickou veřejností proslulá domácím bylinným likérem Kadovánek, který prodává hospoda U Janečků. Otevřeno bývá od jedenácti hodin a od rozcestníku lyžařských tras je to k Janečkům jenom krátká zacházka.
Kadovánek je pokračovatelem legendárního Samotínského vánku, který byl do roku 1988 k mání v již neexistující hospodě na Samotíně. Na Samotín samozřejmě také směřuje frekventovaný běžkařský okruh, znamená to však z Kadova s Kadovánkem v nohách ujet dalších skoro sedm kilometrů.
V okolí Samotína a Blatin je krajina zřejmě nejkrásnější. Žďárské vrchy tu dosahují nejvyšších nadmořských výšek, údolí jsou hlubší, kopce vyšší a obzory otevřenější.
Protiváhou útulných a malebně rozložených venkovských usedlostí Samotína a Blatin jsou drsná a studená skaliska Drátenické a Malínské skály vyčnívající z temných smrkových lesů. Pod Drátenickou skálou hned na začátku Samotína vybízí k zastavení hospůdka U Kolouška v typické roubené chalupě. I ta se snaží navázat na zdejší slavnou tradici a svým hostům nabízí kromě guláše také domácí likér, pro změnu pojmenovaný Drátovánek. Nyní je však výrobna dočasně v rekonstrukci.
Přes fryšavský ledovec
Za Samotínem se lyžařské stopy noří na delší dobu do lesa a stáčí svůj směr postupně zpět na jih ke Třem Studním. Velmi hezkým místem je Fryšavská hájenka na okraji lesa, kde se otevírá výhled jižním směrem. Hned za ní následuje jeden z mála delších a rychlejších sjezdů, který při dobrém namazání lyží končí až u nevábného kravína u Fryšavy. Likérové vánky voní rozhodně příjemněji.
Kromě několika možností občerstvení láká Fryšava na neobvyklý přírodní jev. Louky a stráně nad západním koncem obce schované v dolíku pod lesem jsou díky místnímu mikroklimatu proslulé velkými akumulacemi sněhu, který se drží mnohem déle než kdekoli jinde v okolí.
Okolo tzv. fryšavského ledovce, který v době souvislé sněhové pokrývky pochopitelně není vidět, vede nejkratší lyžařská trasa z Fryšavy zpátky ke Třem Studním, kde bývá po celý den čilý běžkařský ruch.
Na závěr uveďme, že lyžařské trasy Novoměstska se neshodují s letním turistickým značením a v terénu jsou označeny oranžovými směrovkami a rozcestníky s kilometráží.
Jejich síť se na západě propojuje s lyžařskými okruhy Žďárska a na východě s trasami Bystřicka. Tam však bývají sněhové podmínky vzhledem k nižším nadmořským výškám o něco horší, což se projevuje hlavně v období „neplnohodnotných" zim.
Stejné či ještě lepší sněhové podmínky, na druhé straně však méně luxusní lyžařské stopy, mají severněji ležící centrální partie Žďárských vrchů v okolí Svratky a Milov.
