Starou čínskou poezií prosvítá měsíční záře a voní lahodné víno

2021-04-12 12:01:42
Sdílej:

Přímo o Velikonocích jsem v nikterak romantickém českém lockdownu navštívil v Praze významného básníka, spisovatele a překladatele Jiřího Žáčka, jehož básně mají mnohdy blízko k aforismům, vyznačují se lehkostí a smyslem pro humor a parodii, čili mají ty životadárné ingredience, které v dnešní době zřetelně chybí. Již dlouho jsem se na toto osobní setkání těšil a po pravdě napsáno, zklamán jsem určitě nebyl! Vyprávěli jsme si celé odpoledne, obklopeni ze všech stran knihami, což dodávalo inspirativní náladu tomuto příjemnému odpoledni, které se protáhlo až do setmělého podvečera.

Dodnes známý a populární Žáček za svůj život napsal spoustu básnických sbírek a knížek, ten den mě však zajímala jedna jediná sbírka, která má název V záři měsíce (nakladatelství Nibiru, 2009), jedná se o překlad poezie staré Číny. Sbírku přebásnili čeští básníci František Hrubín, Bohumil Mathesius a Jiří Žáček. Protože jsem od přírody zvědavý, ptal jsem se se zájmem, jak se básníkovi překládala zmíněná sbírka veršů z daleké země?

„V poezii staré Číny se často opěvuje lahodné víno, a pokud se ve verších víno neobjeví, tak se dá z básně vycítit, protože v ní voní,“ uvedl Žáček a dodal, že je mu osobně velmi sympatický starobylý zvyk z dob čínského císařství, kdy vysloužilí vysocí úředníci císařského dvora odcházeli na stáří vysoko do hor, kde v usebrání psali básně, inspirovaní tichem hor i vůní a popíjením vína. „Byli to prostě frajeři starých dávných časů císařství v Číně, takoví lidé už dneska kdekoliv na světě zřejmě ani neexistují“ vyjádřil se Žáček, který ve zmíněné básnické sbírce přebásnil verše především čínského vynikajícího básníka Li-Po (701-762), dále básníka Tu-Fu (712-770) nebo třeba Wang Wej.

Tito tři autoři ztělesňovali „tři cesty“, tedy síly nebes, síly člověka a síly země. Li-Po a Tu-Fu nejen znali básnickou tradici a psali zpěvné básně ve starém stylu, které navazovaly na poezii skládanou k hudebnímu doprovodu (dnes bychom řekli písňové texty), ale byli i autory v tchangské době kanonizovaného „nového stylu“ (ťin-tchi-š´) s verši přísně pravidelného vnitřního členění, zahrnovaly široký rejstřík forem, byly buď čtyřveršové nebo osmiveršové nebo i delší, každopádně vždy se sudým počtem veršů.

Jak známo, básníci Li-Po a Tu-Fu byli přátelé a především první z nich byl už za svého života brán společností za uznávaného básníka, autora zhruba 900 básní. Právě Li-Po prošel obdobím světské slávy jako člen císařské akademie, ale i časy neúspěchů a dokonce i vyhnanství. Jeho neklidná duše a toulavé boty ho hnaly na mnohdy dobrodružné tulácké stezky a právě ono víno, jak o něm zasvěceně hovořil básník Žáček, mu bylo každodenním průvodcem. Jeho přímočaře laděná osobnost byla nakloněna spíše pozemskému životu s jeho radostmi i strastmi, ale zároveň byl Li-Po jako snad každý básník neobyčejně citlivý, melancholický a nostalgický. Ve svých básních a tedy pochopitelně i ve sbírce V záři měsíce právě on vyjadřuje své osobní prožitky nejenom z přírody táhnoucí se vysokými horami, ale i z přátelských setkání, lásky a také z pití vína, jako například v básni s názvem Loučení v krčmě v Ťin-lingu, kterou přebásnil právě Jiří Žáček. Posuďte sami: „Vrby už kvetou, vánek se k nim vzpíná a celá krčma voní jako květ. Děvče z Wu znovu dolévá nám vína. Ach, komu by se chtělo odcházet! Přátelé z Ťin-lingu mě přišli vyprovodit – chci s nimi popít, a ne někam chodit! Hej, řeko spěchající na východ, mé loučení je delší nežli pouť tvých vod!“

Oproti tomu přítel Li-Poa, básník Tu-Fu byl autorem více než 1300 básní a je v Číně pokládán nejenom za jakéhosi patrona čínské poezie, ale i za vzor mravních hodnot. Stojí na opačném pólu než Li-Po, protože básnická tvorba byla prý pro něho vážným společenským posláním. V řadě svých básní zachytil spíše ty temné stránky života, konkrétně válečné útrapy, hlad nebo třeba zlo. Stejně silně ale na mě působily jeho verše založené na osobních prožitcích a citech, jejichž motivem jsou jednak přátelství k Li-Poovi a také příroda a především stesk, který ve vyhnanství pociťoval po své rodině.

No a básník Wang Wej, jehož pár veršů ve zmíněné sbírce také přebásnil Žáčkův um, se mi jeví z této trojice poněkud nejpozemštější. Prchavé a jemné vjemy přírodních scenérií a panoramat včleňují v jeho krátkých a úderných básních člověka do věčného koloběhu přírody. Vytváří prostor pro samotu i blízká přátelství a v neposlední řadě pro pití dobrého vína, které tolik básníky inspiruje.

Víte, jako je například pro Evropany těžké naučit se třeba čínskému obrázkovému písmu, je pochopitelně složité proniknout do samotné symboliky květů, stromů, jevů i ustálených obrazů ryze čínského nejenom literárního světa, osvojit si tuto symboliku a v tom lepším případě ji zkrátka pochopit. Naštěstí však pro čtenářský dojem a prožitek úplné pochopení není nezbytnou podmínkou!

Na závěr je třeba napsat, že jeden ze stěžejních symbolů výše uvedené sbírky, který v žádném případě nelze pominout, je měsíc. V jeho zářícím spektru podle čínské tradice sídlí moudrý stařec, který od pradávna spojuje milence, kteří jsou si souzeni, je tedy vlastně prozíravým nebeským dohazovačem. K němu vzhlížejí především toužící oči žen, ale on spravedlivě září a jasní oblohu také na noční mužské popíjení. Jak tedy vidíme, už jsme zase u vína! Apropos, v marné snaze chytit odraz úplňku ve vodě se podle legend prý utopil možná i lehce ovíněný samotný Li-Po, ale o tom až jindy.

Sbírka V záři měsíce je ilustrovaná kresbami známého malíře Oty Janečka a rozptýlené měsíční světlo jakoby zářilo i na krajinu jeho černobílých ilustrací, v nichž se občas objeví drobné a vždy osamělé lidské postavy, které dozajista souzní s poetickými představami a sny dávných Číňanů a naší fantazií, protože právě tyto kresby umocňují dojem z četby veršů a celkově dotvářejí zmíněnou básnickou sbírku.

Poezii staré Číny V záři měsíce mi toho dne štědrý básník Jiří Žáček věnoval a já se do ní ještě téhož večera pořádně zahloubal. Prostřednictvím těchto řádků za ní trojici českých básníků děkuji, protože mi hravou a vtipnou básnickou formou zase o trošku více přiblížili onu vzdálenou Čínu a pomohli mi překonat tíživou současnost českého lockdownu. Xié xié!

Radovan Rybák